Tom

Zabalit a hurá na výlet k moři, potápět se, slunit se a užívat si pohody Jadranu.

Po uspěšném sjednocení osádky a kompletaci zapomenuté výstroje doma a podobně, jsme radostě vyrazili na cestu k jihu. Ale hned po pár hodinách se proti nám postavily brzdy, teda jen jejich destičky (které podle hlavní kontroly před odjezdem měly ještě 4mm), vytvářet z kotoučů železné špony se nám moc nechtělo, tak jsme museli najít někoho, kdo těm destičkám bude rozumět lépe než "Muž vládnoucí nad elektrony".

Servis byl objeven rychle, destičky měli a jadranským tempem pan mechanik začal čarovat, vše by bylo ok, jen kdyby ten "$ur*k" neztratil 1/4 brzdových destiček, přes dvě hodiny tu destičku nehledal a pak nemusel jet koupit rovnou novou sadu ke konkurenci.

Ale pak už po 23 hodinách v autě konečne parkujeme u základny AMA diving a vítáme se s legendami a mýty opředeným Peterem Kulanem. Vše je pro nás potápěče, nepotápěče, ženy, děti a psi připraveno jak má.

Takže hurá hned večer na první ochutnávku slané vody.

Večer byl zvolen záměrně, aby jsme my zvyklí ze Slap nedostali zánět spojivek :-) Pak už další dny pokračovaly zcela v naší režii, potápění, potápění, odpočinek, potápění, večerní briefing a tak stále dokola k naší plné spojenosti.

Sice se našli i rozvraceči, kteří tvrdili že voda je tu slaná a proto není dobrá, že je tu jen pět druhů ryb a žádné sudy s tajemným obsahem, dokonce jedna JihoChorvatská matka, která nás považovala za odnož teroristů, kteří se chtějí bombami na zádech obětovat a zabít ji i její děti a vrcholem byla zaručená informace, že dekomprese je jen mýtus.

Zbytek se ale nenechal odradit a úspěšně polykal litry vzduchu přes automatiku každý den.

Viděli jsme spousty krásných mořských tvorů a scenerií po kterých nás provazel Petr Kulan Jr., jeden už skoro úplně mořem pohlcený vrak S-57 a užili se krásný týden plný slunce, vln a pohody.

Díky všem !!!