V tomto rozmarném létě jsme se s Vencou a Amosem domluvili, že bychom mohli vyrazit za Ondrou Belicou na Korfu trochu si užít chybějícího sluníčka, mořského potápění a spojit příjemné s užitečným - dodělat si zkoušky AOWD. Díky Amosovým bezkonkurenčně vtipným historkám cesta ubíhala neskutečně rychle. Plán trasy byl jasný - autem do Benátek a dál pokračovat trajektem do řeckého přístavu, kde už na nás čekala žlutoploutvá bělice :-). Hned jsme se jeli seznámit s místními, zabydlet se, připravit na ponory a ochutnat něco místního k večeři. Další dny nás čekalo azurové moře, jeho krásy a každodenní výpravy na člunu za ponory. Ponory byly pestré, čekaly na nás skalky, vraky, jeskyňky a nedaleký ostrůvek s majákem. Pod vodou jsme si užili i spoustu legrace. Po celou dobu se o nás Ondra staral jako o vlastni, ukázal nám v moři, co jen se dalo a za to mu patří naše velké díky. Byli jsme hodně mile překvapení, když nám místní usedlíci na naši počest připravili welikananánskou hostinu, po které jsme se jen stěží dokutáleli do postele. Prostě stůl plný super jídla a pití :-). Celý týden utekl jako voda a my jsme se museli chtě nechtě rozloučit a vydat směr temné Slapy. Brzy ráno jsme se nalodili na trajekt a plní dojmu a zážitků se vydali na cestu k domovu. V Brně jsme se se slzou v oku rozloučili s vždy optimisticky naladěným Amosem a za chvilku už jsme mohli odpočívat ve vlastních postelích. Docela už se těším, až společně vyrazíme spláchnout tu slanou vodu ….. :-).