Několikrát odložená výprava na bagříky a s tím spojená návštěva Heřmanic se konečně uskutečnila tento víkend. První posádka vyjela o dvě hodiny dříve aby se stihla plně naložená všemi cajky dopravit včas do penzionu v Opavě který se nám stal na tento víkend druhým domovem. Druhá posádka dojela deset minut po nás takže vše klaplo přesně jak se naplánovalo. Všichni měli hlad jako vlci a tak jsme si objednali pizzeriovou hostinu, bohužel hlad byl tak welliký, že než stačil kdokoliv vyndat foťák byly zbaštěný. Ráno nás čekal přesun na Grodek. Cesta byla hodně náročná, neboť navigace byla dost nejistá, ale nakonec asi po čtyřech hodinách dorážíme na místo. Je tu dost aut a tak máme obavy jak, že to tu bude vypadat. Nakonec to docela ušlo. Někteří dali dvouhodinový ponůrek a někdo si to rozdělil na dva. Každopádně byli všichni spokojení a plni zážitků. Na dekožranici se podávali grilované stejky a domácí perník. Večer se zase přesunujeme do penzionu, ale po domluvě vyrážíme po dálnici kde je cesta daleko příjemnější. Když při jedeme, dáváme si v místní restauraci pozdní dekompresní večeři. Jsme unavení a tak po půlnoci spíme jako mimina a těšíme se na ponor v Heřmandách. Ráno si můžeme přispat neboť je to skoro za rohem. Po vydatné snídani vyrážíme. Na místě fouká severák a než se nastrojíme jsme zmrzlý až na kost. Začínají přijíždět mraky Poláků jak je tady zvykem a tak rychle pádíme do vody abychom si užili téměř křišťálové vody. Je zde mnohem líp než venku, krásnejch wosum stupňů. Atrakce jsou na svých místech a strávíme tu půldruhé hodiny. Cestou zpět je vidět, že se tu prohnalo tornádo, je zakaleno až běda. Po rychlém zklizení cajků abychom nezmrzli vyrážíme k domovu. Cestou se stavíme v zámecké restauraci kde je příjemná obsluha a wýtečně vaří. Nakrmí nás tak, že si musíme povolovat opasky a pak už hurá domů.