S vyplazeným jazykem jsem dorazil na náplavku, abych něco nezmeškal a ono nic. A já se tak těšil. Jediný, kdo tam už byl byla Daylinka a chvíli po mně dorazil i ŠDR. Jako poslední dorazila dodávkou a Honhou, Rozruchem a Willdou. A kouzelník nikde. A já se tak těšil. Impulsem k středečnímu ponoru byl Rozruchům email: " Tak jak to s vama vypada ? streda naplavka v osum. Kdo jde? Vim o - Jana, SDR, Willy, Honzik, Co Ondrej? Mozna prijde i kouzelnik". Jel jsem jen kvůli tomu kouzelníkovi. Chtěl jsem totiž přijít na kloub tomu, jak dostane tolik králíků do klobouku, aby je pak mohl tahat z klobouku ven. Rozdělili jsme se na skupiny, Willy tvořil sólo tým, Rozruch šel s Daylinkou a na krku ŠDR jsem zůstal já. V plánu jsme měli plácat se nahoře na mělčině a očumovat ryby. No a Honha se rozhodl, že vyrazí na Ferdu. Pak ale Daylinka přišla s tím, že bychom měli taky na sloup a ozdobit jej jako vánoční sloup. S tím ale nemohl Honha souhlasit, páč si chtěl dát nikým nerušený sóloponor a nechtěl, aby to tam vypadalo jak na Václaváku. Po chvíli přemlouvání ale souhlasil, že si prohodíme role, my půjdeme dolů na sloup a Honha že půjde fotit ryby nahoře. A Honhík se tak těšil. Chvíli po zanoření slyším kravál, jako když supí vlak. Pomyslím si cosi o něčím inflátoru, který by asi potřeboval promazat. Po chvíli jsem ale zjistil, že je to vrtačka, kterou Rozruch potřeboval vyzkoušet i pod vodou. Po krátké zkoušce jsme pokračovali dál. U sloupu jsme potkali Willyho, který byl výjimečně bez foťáku. Daylinka začala na sloup věšet vánoční řetěz, Rozruch zkoušel vrtačku, Willy vše zasvěceně pozoroval, ŠDR to pro změnu dokumentoval a já se poflakoval kolem. Při návratu zpět jsme se s ŠDR oddělili od zbytku skupiny a pod vedením ŠDR jsme vyrazili někam, nevím kam, prohlédnout si něco, nevím, co. Cestou zpět na náplavku zahájil ŠDR fotosešn s nějakým kandátem, zatímco já se dal do řeči s jiným. Dopadlo to tedy tak, že jsme se vynořili každý jindy. Na břehu nás přivítalo mohutné sněžení - neklamná známka globálního oteplování. Zvláštní pochvalu si zaslouží všichni, kteří se postarali o zásobování, tedy všichni, kromě mě. Tak snad příště. A já se tak těšil... Iru Eligwe