Na vánoční besídce jsem Honhu poprosil o laskavost v podobě vytvoření pár fotek. Jelikož je mužem činu a ne slova, hned jsme se dohodli, že o týden později vyrazíme je vytvořit. To si ale vyžádalo mou účast, a tak, světe div se, vyrazil jsem na lom, resp. Lomeček. Stejně jsem potřeboval vyzkoušet nový sucháč.
První věcí po ránu bylo vzývání Alláha. Jakou jinou reakci očekávat, když budík zazvoní v tak nekřesťanskou hodinu. Nu, vyrazil jsem tedy na západ. V Plzni jsem měl vyzvednou Žížina, Honha jel s Náměstkem a Filip měl dorazit po vlastní ose. První na místo dorazili Honha s Náměstkem a do našeho příjezdu obětavě dohodli oběd. Zároveň přišli s nápadem, že namísto tradičního přístřešku, budeme na prostranství v severozápadní části lomu. Toto moudré a prozíravé rozhodnutí jsme ocenili v okamžiku převlékání a začalo sněžit.
Chvíli po našem příjezdu dorazil i Filip, takže jsme šli obhlídnout pozorovatelnu, kde jsme na rozdíl od H&N dosud nebyli. Žížin se dole v pozorovatelně zeptal, zda vůbec stojí za to se potápět, když můžeme podvodní svět sledovat krásně z kabiny. A hned jsme začali řešit, jak ji dostat na Slapy.

Když jsme se vrátili a autům, Náměstek se už chystal do vody. Nám nezbylo, než se nachystat a vyrazit taky. Podal jsem Žížonovi svou letní kuklu, již si měl vzít pod tu svoji děravou, aby tolik nemrzl. Jeho šťastný a vděčný pohled mě bude hřát do konce mých dní. Onen pohled však vymizel v okamžiku, kdy jsem zjistil, že jsem si zapomněl vzít svoji kuklu, a tak mi ji musel vrátit. I tak jsem při ponoru s 3mm kuklou s láskou vzpomínal na integrovanou starého obleku.

Jinak ponor každého z nás splnil veškerá očekávání, Náměstek se zapotápěl, Honha si zafotil, Filip si oživil potápění, Žížin si procvičil práci se stage, a já vyzkoušel oblek a jeho chování při různých úkonech.
Příjemným překvapením bylo, jak moc je Lomoček ve srovnání s mou poslední návštěvou zarybněn. Jen se tam nějak přemnožili jeseteři, možná by je to chtělo vystřílet. Snad se někdo obětuje a udělá to.

A nás čekal zasloužený oběd. Tak výbornou zelňačku, jsem nejedl ani nepamatuji. A s láskou na ni budu vzpomínat. Jediné, co mě ale trochu zamrzelo, bylo porcelánové a skleněné nádobí z plastu, jež díky direktivám EU musí na Lomečku užívat. No hlavně že se tím nezvyšuje ekologická zátěž naší modré planety v zelených poutech.

Iru Eligwe