Už to přišlo, píšu poslední kapitolu Egyptského deníčku. Den před odletem již s Honhou nejdeme do vody. Jednak nám skončil potápěčský „balíček“ a zároveň chceme vyrazit na malý výlet za keškama.
Markéta stále maká na kurzu a Venca je jí pod vodou oporou.
Ráno nám delegátka Pavlína objednává místního řidiče a vyrážíme do pouště a na pobřeží. Vše běží jak má a pomocí posunků, obrázků, mapy a pár frází z angličtiny se postupně přesouváme z místa na místo. Za zmínku stojí snad jen jedna příhoda. Vracíme se z procházky pouští. Přelezeme val a říkám Honhovi: Vyfoť tu káru, ať máme něco do reportu. Cvakne foťák a tu se auto rozjede, otočí a mizí v dáli. My stojíme v pustině. Poušť, kam dohlédneš, před sebou moře. Chvíli čekáme a nic. Hledáme číslo na delegátku a snažíme se vysvětlit, kde jsme, zůstali. Nezbývá než v rozpálené krajině čekat. Po hodné chvíli se vrací řidič, s krabicí od pizzy na přístrojové desce J
Zbytek dne již probíhá pohodovým prohlížením fotek, vyprávěním zážitků a plánování budoucích ponorů.