Egypt Marsa Shagra 2013 – den 4

Na začátek čtvrté stránky deníčku si neodpustím malou osobní poznámku. Je tady hrozný vedro. Má duše seveřana trpí. Voda dobrý, ta je příjemně teplá. Ale slunce neúnavně pálí a bodá. Proč o tom vůbec píšu, říkáte si. Co jsem tak mohl od Egpyta čekat? No, dnes ráno se mi stala báječná věc. Vzbudil sem se zimou J V půl šesté bylo ze sluníčka jen rudý pás nad mořem a ve stanu zima!
Za chviličku vstal i Honha a tak jsme ještě před zazvoněním budíku stihli ranní hygienu a vydali se k základně.
Máme štěstí, zrádné proudy ještě nezkazili ponory zodiak / zodiak na severní části reefu. Nasedáme do člunu a za chvíli se již noříme na zatím neprozkoumané lokalitě. Honha s velikou touhou potkat želvu.  V menších hloubkách je trochu proud, Honha tedy padá do cca 15 m a já bojuji s proudem v hloubce asi třímetrové. Nepředpokládám želvy hlouběji a také mému foťáku to jde lépe v prosluněné vodě. Po chvilce jsem želvu zahlédl. Jenom kousek a nejsem si jist, zda se mi jen nezaleskla rybka. Vyrážím tedy za ní. A skutečně, mrška si to poplavává nad útesem kousek od hladiny. Nořím se pro Honhu a ukazuju mu, ať jde se mnou nahoru. Vyplaveme nahoru a želva nikde. Snažím se naznačit, co jsem viděl a ať zůstane v této hloubce. Propátrávám okolí a najednou ji znovu vidím. Honho koukej támhle je, ukazuji. Ale Honha je fuč, někde 15 m pode mnou. Nořím se opět pro Honhu. Chlape zlobivá, máš tam tu želvu, zběsile ukazuji. Honha se mnou vystoupá a jistě tušíte, že želva na nás nečekala. Během chvilky mi badík zmizel do hloubky. Jelikož vím, jak se Honha na želvu těšil, nevzdávám hledání. Sice si připadám jako dohazovač, ale já ty dva prostě musím dostat k sobě. Párkrát je občas jednoho a pak druhého najdu, ale vše marné. Znovu nacházím želvu a několikrát ji fotím. Naštěstí se holka opancéřovaná rozhodla trochu sestoupit a Honha je přímo pode mnou.
Zanořím se k němu a poměrně neurvale ho otáčím směrem k jeho vytoužené želvě. Ani nedokážu popsat, jakou mněl radost J
Uděláme pár fotek a pozorujeme krásu vrcholku útesu. Proud je však poměrně silný a žene nás od základny. Vypouštíme tedy bójku a za chvílí se již drápeme do zodiaku. 
Na druhý dopolední ponor se můžeme jen nechat zodiakem vyvést a vrátit se na břeh. Klidný a pohodový ponor trochu komplikuje protiproud. Ale s vytouženými tvory se již nesetkáváme. Přesto opět vidíme krásnou pestrost podmořského života.
Po obědě má přijít jeden z vrcholů Egyptské dovolené. Vyrážíme na Marsha Abu Dabab za želvami. Naložíme věci na korbu náklaďáku a usedáme do minibusu. Naše romantické představy o kouzelné zátoce lemované palmami brzy bere za své. Vjíždíme přes závoru k hotelové pláži a na parkovišti se nastrojujeme. Po brífingu jdeme s divemasterem  k vodě okolo sklopených lehátek a slunečníků. Ponor v hordě snímku chtivých potápek se podobá návštěvě zoologické, či lunaparku. Naštěstí se nám podaří pár setkání s želvami a dokonce nějaké ty fotky. Společně s Vencou se trošku vzdalujeme houfu potápěčů a aspoň trochu si užíváme ponor. No a pak šup k autům a honem nazpět na domovskou základnu.
Večer si ještě nenecháme ujít tradiční noční ponor. Zbývá tak čas na večeři a prohlídku dnešních fotek.
Venca vytáhl domácí třešňovici, to se nám bude určitě dobře spát.
A tak pomalu končí náš želví den.